V pohledném stavení, na kraji vesnice, bydlela 7x trestaná světice.
Od mládí fandila vycházkám v šeru, na jejichž památku vlastnila dceru.
Bylo to dívenka křehounká, s nosem jak okurka, červeným od rumu, no prostě Karkulka.
Když jednou matka dceru spatřila, facku jí vrazila a tiše pravila:
"Rychle si oblékej červenou sukénku, babička za lesem dostala žloutenku.
Dones ji guláše aspoň půl hrnka ať bába vyskočí zase jak srnka."
"Nač je mi matičko červená suknice, ta jenom přiláká statného myslivce.
Jestli mě znásilní tak jako včera, nebudu již tvá nevinná dcera."
"Nedávej bláznivým myšlenkám průchod, než bába utratí za léky důchod."
Karkulka popadla aktovku s jídlem a vběhla do lesa jak bodnutá šídlem.
Svalnaté nohy, kvalitní podkolenky, záhy jí donesly do známé chaloupky.
Navzdory vábivé červené sukénce nezřela Karkulka silného myslivce.
Když vyndala na stůl studenou potravu, spatřila na loži podivnou postavu.
"Co je to za fory, tak brzy po ránu, kdo se to placatí v bábině županu?!"
"Jen pojď dál, dívenko, nestůj u dveří, bábu jsem posnídal, tebe sním k večeři.
Máš krásné tvářičky, jak žádná druhá, za to tvá bába byla dost tuhá."
"Taky sis nevybral kvalitní potravu, nejsi ty blbečku, tak trochu na hlavu? Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou, sežral jsi babičku s infekční žloutenkou."
